Nezapomenutelného
Saturnina z pera Zdeňka Jirotky nemusím snad ani představovat. Tento
příběh si získal čtenáře všech věkových kategorií a alespoň do podvědomí se
dostal zcela každému. Mnoho autorů po velkém úspěchu své knihy zatouží na tuto
popularitu navázat a sepíší pokračování, ve kterém by hlavnímu hrdinovi dali do
cesty další a další situace, ve kterých by mohl zaperlit.
Zdeněk Jirotka tak ale neučinil, a
tak jsme na Saturnina vždy vzpomínali jako na samostatné dílko. A možná, že to
tak bylo i dobře. U knižních bestsellerů, které nemají pokračování si většina
čtenářů totiž myslí, že v „nejlepším se má přestat“ a nechtějí pokračování,
protože vědí, že by ho srovnávali s knihou předešlou. A toto pravidlo
platí právě zde.
Minulá kniha nám dala příběh plný
humoru, narážek a sarkasmu a autor mohl být spokojen, jelikož se Saturnin
dočkal opravdového spěchu. Saturnin se
vrací na úspěšné dílo navazuje, avšak ne tak dobře, jak by se na první
pohled mohlo zdát.
Autor se velmi snažil stylem
dosáhnout Sirotky, což se mu v podstatě hodně podařilo, ale příběh sám o
sobě neubíhal tak dobře, jak by měl. Chyběl zde celkový náboj a spád a bohužel
jsem byla z celkového příběhu spíše zklamaná. Opravdu jsem se na toto
pokračování těšila, ale již v polovině knihy jsem věděla, že kniha
nenaplnila má očekávání.
Byla to škoda, jelikož měla podle
mě docela velký potenciál k tomu, aby příznivce Saturnina opět nadchla
natolik, aby ji mohli s klidným srdcem srovnat s dílem pana Jirotky.
Je to samozřejmě pouze můj
subjektivní názor, někomu jinému mohlo toto dílo sednout, proto pokud váháte,
zda si knihu přečíst, zkuste to a uvidíte sami, jaký názor si na toto "pokračování" uděláte.
Hodnocení: 2 z 5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji e-shopu knihcentrum.cz
