Autor: Agnés Martin-Lugand
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 224
Název v originále: Les gens heureux lisent et boivent du café
Série:----
Anotace:
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu.
Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život.
Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.
V současné době se podle knihy natáčí i film.
Dojemný příběh o nalezení samy sebe, nového smyslu života a tolik
potřebného štěstí.

Od nesnesitelných rodičů, od její literární kavárny Šťastní lidé čtou pijou kávu a hlavně od bolestné minulosti. V životě se jí stalo
asi to nehorší, co člověka může v životě potkat.
Přišla o své milované. O
svou rodinu, která pro ni znamenala všechno.
Stačil jeden jediný den, jedna automobilová havárie a její
manžel Colin a dcerka Clara se už domů nevrátili.
Její prvotní reakce byla, že měla umřít s nimi. Vlna
výčitek se smísila s neutuchajícím smutkem a Diane se na nějakou dobu
uzavřela do vlastní skořápky, ze které už nikdy nechtěla vylézt.
Jak to tady teď bez nich zvládne?
Pro co má teď žít?
Život není fér!
Na rady svého nejlepšího kamaráda Felixe, který je zároveň
její společník v provozu kavárny, se rozhodne vzchopit. Není na tom sice
bůh ví jak dobře, ale přece jenom od té tragické události uběhla už nějaká doba
a ona by se měla pokusit opět postavit na vlastní nohy. Rozhodne se tedy jet
někam, kde nikoho nezná a nikdo nezná ji. Kde nemusí nikomu říkat, o tom co se
jí stalo. Prostě chce najít místo, kde bude obyčejnou Francouzkou, která se tam
na čas zabydlela.

V městečku se setká s mnoha sympatickými
obyvateli, kteří ji berou tak trochu jako menší atrakci. Vyptávají se jí na
život ve Francii, na její práci a dojmy ze zdejšího prostředí. Naštěstí pro Diane
se všechny otázky vyhýbají jejímu soukromému životu.
Ovšem v Irsku nemůže být nebe bez mráčků. Nebo spíš bez
obrovského šedého mraku jménem Edward.
Od jejich prvního setkání jí dává jasně najevo, že o žádnou
novou sousedku nestojí. Diane je jeho neomaleností doslova vytočená a nenechá
si ujít chvíli, aby mu to oplatila stejnou mincí.
Nikdy ale nic netrvá věčně, a tak i Diane jednoho dne
zjistí, že pod tlustou slupkou se skrývá zcela jiný normální Edward.
Přes všechno toto rozptylování se ale stejně najdou chvíle,
kdy ji smete vlna nostalgie a ona by nejraději nevycházela z domu. Zatím
se nikdo neptá, proč je tak stahovačná, když s ní lidé chtějí naplánovat
oslavu Vánoc či společnou večeři.
Jak dlouho ale udrží svou minulost pod pokličkou?
„Jediný rozdíl od dřívějška by v Mulranny v tom, že jsem
nepotřebovala mít na uších sluchátka, mohla jsem si dopřát pořádný zvuk, basy
otřásaly domem.
The dog days are over, the dog
days are done. Can you hear the horses? ´Cause here they come.
Dělila jsem se o scénu s Florence and the Machine.“
Šťastní lidé čtou a
pijou kávu je prototyp knihy, u které se příběh vzdáleně přibližuje
očekávání, které ve vás vyvolá obálka. Na první pohled čtenáře napadne, že
půjde o oddechovou knihu, tak akorát na letní dny. Po přečtení první stránky
ovšem ihned změní názor.
Příběh Diane je velmi silný a přeplněný emocemi, které na
vás budou celou dobu působit a nedovolí vám knihu odložit. Může se tedy stát, že v jednu chvíli budete
potlačovat slzy a o několik stránek dál, budete pobavení u slovní potyčky
Edwarda a Diane. Co se týče emocí, je to tu jak na houpačce.
Všechny události,
které Diane provázely, se před námi odkrývají postupně v návaznosti na
její vzpomínky, takže mnohdy několik stránek hledáme odpověď na otázku z její
minulosti.
Moc krásně zde bylo popsané prostředí, a i když byla každá
kapitola napsána velmi stručně, podařilo se autorce podrobně a reálně vystihnou
emoční rozložení hlavní hrdinky.
Co se týče hrdinů, tak Diane mi byla od začátku sympatická.
Její chování nelze posuzovat, jelikož měla právo na to být k určitým věcem
laxní, a také od všeho na určitý čas utéct.
Ale ke konci mi její chování místy vadilo. Vůči Edwardovi,
který se k ní v určité věci nezachoval vůbec hezky, byla až moc
krotká a nechala se sebou trochu zametat. Tam, kde od něj měla nárok na velkou
omluvu a vysvětlení, se jí nedostalo ani jednoho a ona to přešla mávnutím ruky.
Edward..To byl tvrdý oříšek. Od začátku se choval opravdu
hrozně. Potom nastalo chvíli období klidu, kdy byl zase jako vyměněný, a pak tu
byl zas ten starý Edward. Ke konci knihy mě opravdu hodně naštval. (kdybych byla Diane, tak by
se na něj vykašlala)
A závěr příběhu snad autorka nemohla udělat otevřenější..– notnou chvíli jsem za to na autorku byla pěkně naštvaná -.
Celkově byl tento dojemný příběh napsaný velmi pěkně, a i když se v něm
skrývalo úplně něco jiného, než co jsme očekávala, velmi mile mě překvapil. Autorka vytvořila originální příběh, na který
budete vzpomínat ještě dlouho po jeho dočtení. :)
Na knihu jsem viděla spoustu reklam a docela jsi mě na ni nakákala. Povedená recenze:)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, děkuji! :)
OdpovědětVymazatMoc pěkná recenze. Já jsem tuhle knížku zezačátku milovala, líbily se mi ty popisy, jak se cítila, opravdu bylo dobře popsáno, jak to vypadá, když je člověk v depresi. Jenže pak se to hrozně zvrhlo v červenou knihovnu :(. Když je v anotaci napsáno, že se kolem záhadného fotografa dějou zvláštní věci, tak jsem rpostě očekávala něco jinýho než to, co se stalo :D no a ten konec? to už bylo na mě moc :D
OdpovědětVymazatDěkuji. Ano, tak nějak podobně to bylo i u mě..ke konci to nebylo přesně to, co jsem očekávala. :)
VymazatKdyž jsem viděla obálku, těšila jsem se na knížku. Čekala jsem tedy něco jiného, něco knihomolského a útulného. Trošku mě to tedy zklamalo. Příběh je zajímavý, ale takovéhle příběhy moc nemusím, no... :-)
OdpovědětVymazat