pondělí 11. dubna 2016

RC: Šťastní lidé čtou a pijou kávu - Agnés Martin-Lugand

Autor: Agnés Martin-Lugand
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 224
Název v originále: Les gens heureux lisent et boivent du café
Série:----
Anotace
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu.
Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. 
Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života. 
V současné době se podle knihy natáčí i film.



„Ale srdce mi pořád umíněně tlouklo. A udržovalo mě při životě.
K mému největšímu neštěstí.“



Dojemný příběh o nalezení samy sebe, nového smyslu života a tolik potřebného štěstí.
Když se mladá Pařížanka, Diane, vydává do malého irského městečka Mulranny, rozhodně to není nějaký dlouho plánovaný a radostný výlet. Je to spíše její úniková cesta ode všeho. 
Od  nesnesitelných rodičů, od její literární kavárny Šťastní lidé čtou pijou kávu a hlavně od bolestné minulosti. V životě se jí stalo asi to nehorší, co člověka může v životě potkat. 
Přišla o své milované. O svou rodinu, která pro ni znamenala všechno.
Stačil jeden jediný den, jedna automobilová havárie a její manžel Colin a dcerka Clara se už domů nevrátili.
Její prvotní reakce byla, že měla umřít s nimi. Vlna výčitek se smísila s neutuchajícím smutkem a Diane se na nějakou dobu uzavřela do vlastní skořápky, ze které už nikdy nechtěla vylézt.
Jak to tady teď bez nich zvládne?
Pro co má teď žít?
Život není fér!

Na rady svého nejlepšího kamaráda Felixe, který je zároveň její společník v provozu kavárny, se rozhodne vzchopit. Není na tom sice bůh ví jak dobře, ale přece jenom od té tragické události uběhla už nějaká doba a ona by se měla pokusit opět postavit na vlastní nohy. Rozhodne se tedy jet někam, kde nikoho nezná a nikdo nezná ji. Kde nemusí nikomu říkat, o tom co se jí stalo. Prostě chce najít místo, kde bude obyčejnou Francouzkou, která se tam na čas zabydlela.
Vyhlídne si malebné městečko Mularnny, které leží v Irsku, kam se Colin chtěl vždycky podívat, a zařídí si tam na měsíc bydlení.
V městečku se setká s mnoha sympatickými obyvateli, kteří ji berou tak trochu jako menší atrakci. Vyptávají se jí na život ve Francii, na její práci a dojmy ze zdejšího prostředí. Naštěstí pro Diane se všechny otázky vyhýbají jejímu soukromému životu.
Ovšem v Irsku nemůže být nebe bez mráčků. Nebo spíš bez obrovského šedého mraku jménem Edward.
Od jejich prvního setkání jí dává jasně najevo, že o žádnou novou sousedku nestojí. Diane je jeho neomaleností doslova vytočená a nenechá si ujít chvíli, aby mu to oplatila stejnou mincí.
Nikdy ale nic netrvá věčně, a tak i Diane jednoho dne zjistí, že pod tlustou slupkou se skrývá zcela jiný normální Edward.
Přes všechno toto rozptylování se ale stejně najdou chvíle, kdy ji smete vlna nostalgie a ona by nejraději nevycházela z domu. Zatím se nikdo neptá, proč je tak stahovačná, když s ní lidé chtějí naplánovat oslavu Vánoc či společnou večeři.
Jak dlouho ale udrží svou minulost pod pokličkou? 



„Jediný rozdíl od dřívějška by v Mulranny v tom, že jsem nepotřebovala mít na uších sluchátka, mohla jsem si dopřát pořádný zvuk, basy otřásaly domem.
The dog days are over, the dog days are done. Can you hear the horses? ´Cause here they come.
Dělila jsem se o scénu s Florence and the Machine.




Šťastní lidé čtou a pijou kávu je prototyp knihy, u které se příběh vzdáleně přibližuje očekávání, které ve vás vyvolá obálka. Na první pohled čtenáře napadne, že půjde o oddechovou knihu, tak akorát na letní dny. Po přečtení první stránky ovšem ihned změní názor.
Příběh Diane je velmi silný a přeplněný emocemi, které na vás budou celou dobu působit a nedovolí vám knihu odložit. Může se tedy stát, že v jednu chvíli budete potlačovat slzy a o několik stránek dál, budete pobavení u slovní potyčky Edwarda a Diane. Co se týče emocí, je to tu jak na houpačce.
Všechny události, které Diane provázely, se před námi odkrývají postupně v návaznosti na její vzpomínky, takže mnohdy několik stránek hledáme odpověď na otázku z její minulosti.
Moc krásně zde bylo popsané prostředí, a i když byla každá kapitola napsána velmi stručně, podařilo se autorce podrobně a reálně vystihnou emoční rozložení hlavní hrdinky.
Co se týče hrdinů, tak Diane mi byla od začátku sympatická. Její chování nelze posuzovat, jelikož měla právo na to být k určitým věcem laxní, a také od všeho na určitý čas utéct.
Ale ke konci mi její chování místy vadilo. Vůči Edwardovi, který se k ní v určité věci nezachoval vůbec hezky, byla až moc krotká a nechala se sebou trochu zametat. Tam, kde od něj měla nárok na velkou omluvu a vysvětlení, se jí nedostalo ani jednoho a ona to přešla mávnutím ruky.
Edward..To byl tvrdý oříšek. Od začátku se choval opravdu hrozně. Potom nastalo chvíli období klidu, kdy byl zase jako vyměněný, a pak tu byl zas ten starý Edward. Ke konci knihy mě opravdu hodně naštval. (kdybych byla Diane, tak by se na něj vykašlala)

A závěr příběhu snad autorka nemohla udělat otevřenější..– notnou chvíli jsem za to na autorku byla pěkně naštvaná -.
Celkově byl tento dojemný příběh napsaný velmi pěkně, a i když se v něm skrývalo úplně něco jiného, než co jsme očekávala, velmi mile mě překvapil. Autorka vytvořila originální příběh, na který budete vzpomínat ještě dlouho po jeho dočtení. :)


Moje hodnocení: 4,5 z 5
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji e-knihkupectví Albatrosmedia ☺
Nakladatelství Fragment

5 komentářů:

  1. Na knihu jsem viděla spoustu reklam a docela jsi mě na ni nakákala. Povedená recenze:)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze. Já jsem tuhle knížku zezačátku milovala, líbily se mi ty popisy, jak se cítila, opravdu bylo dobře popsáno, jak to vypadá, když je člověk v depresi. Jenže pak se to hrozně zvrhlo v červenou knihovnu :(. Když je v anotaci napsáno, že se kolem záhadného fotografa dějou zvláštní věci, tak jsem rpostě očekávala něco jinýho než to, co se stalo :D no a ten konec? to už bylo na mě moc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Ano, tak nějak podobně to bylo i u mě..ke konci to nebylo přesně to, co jsem očekávala. :)

      Vymazat
  3. Když jsem viděla obálku, těšila jsem se na knížku. Čekala jsem tedy něco jiného, něco knihomolského a útulného. Trošku mě to tedy zklamalo. Příběh je zajímavý, ale takovéhle příběhy moc nemusím, no... :-)

    OdpovědětVymazat