My book world..: RC: Ostrov lhářů

Autor: E. Lockhart
Nakladatelství: HOST
Počet stran: 264

Název v originále: We were liars

Série: -----

Anotace:
Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku. Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce.
Nehoda.
Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska. Pravda.

Já, Johnny, Mirren a Gat. Gat, Mirren, Johnny a já.

Toto je hlavní čtveřice našeho příběhu (Cady, Johnny, Mirren, Gat) , kteří si říkají Lháři. Jsou to bratranci a sestřenice a také Sinclairovi. Všichni v této dokonalé rodině jsou vysocí, krásní, atletičtí, světlovlasí a také nechutně bohatí. Ale mezi Lháři je i jeden, který do rodiny Sinaclairových nezapadá, jak svou tmavší pletí a černými vlasy, tak i odlišnými názory na život, a to Gas.

A přeci se tito čtyři našli a nestála jim přitom v cestě barva pleti či jejich původ.

Jejich útočištěm je rodinný ostrov Beechwood, kde každým rokem tráví prázdniny, a po tu dobu, jsou nerozlučnými přáteli.

Něco se ale změní během léta, kdy měli všichni patnáct.

Během léta, kdy se Cady zamilovala do Gata.

Během toho osudného léta, co se jí stala ta nehoda..

Cadence se po dvou letech vrací na Beechwood, aby se rozvzpomněla. Tu osudnou noc, která se tenkrát odehrála si totiž vůbec nepamatuje a doufá, že Lháři k ní budou o něco sdílnější než její rodina doma, která jí na žádnou otázku neodpověděla.

A víc už prozradit nemůžu. O veškeré překvapení a zvraty se postará knížka, a já vám tento požitek z knihy nechci pokazit. U tohoto příběhu je totiž opravdu nejlepší, když se do něj člověk pouští s co nejméně informacemi. Přiblížím vám tedy jen obecnější informace o knize..a slibuji, že nebudu lhát.

Cadence Sinclairová Eastmanová je hlavní hrdinkou tohoto příběhu a zároveň vypravěčem, který nás do celého příběhu po částech zasvětí.

Ze začátku se vám bude nejspíš zdát kniha podivná a Cady v roli vypravěče celkem nejistá. Dozvíme se od ní jen útržkovité informace a chvílemi je u ní ze začátku docela těžké rozpoznat co myslí metaforicky a co vážně.

Celé tohle podivné vyprávění autorka ještě doplnila tím, že se ve výkladu objevuje velký počet krátkých vět, což dodává na celkovému spádu děje a taky na jeho zvláštnosti.

"Buď o trošičku víc milejší, než musíš."

"Nejez nic většího, než je tvůj zadek."

"Nepřijímej zlo, který můžeš změnit."

"Vždycky udělej to, co se bojíš udělat."

Už od začátku je na pozadí příběhu cítit něco nedobrého a ještě víc nás v tom utvrzuje cynismus, který se u Cady objevuje.

Není se čemu divit. Vyrůstat v rodině, kde musí být vše dokonalé není zase tak snadné.

Co na tom, že mají peníze. Co na tom, že mají vlastní ostrov. Co na tom, že jsou to Sinclairovi, když celá ta šaráda okolo je vlastně jeden velký klam. Jejich bělostný úsměv, dokonalý zevnějšek a chování ve společnosti je ve skutečnosti pouze maska, pod kterou každý skrývá svou pravou tvář.

Sinclairovi totiž nejsou nic jiného než lidé, kteří dychtí po penězích a byli by schopni udělat vše, aby je dostali.

V průběhu děje se seznamujeme i s dalšími postavami, kterých není zase tak málo. Docela se mi ze začátku pletly souvislosti mezi některými jmény, ale po chvíli jsem přišla na to kdo ke komu vlastně patří. Bylo to z velké části díky tomu, že každé osobě dala autorka specifické vlastnosti.

Ze všech Lhářů jsem si asi nejvíce oblíbila Gata. Líbil se mi jeho pohled na věci, názory, a také jeho neochvějný boj proti zlu. I když byl stejně starý jako ostatní tři kamarádi, působil na mě v knize starším dojmem. Vždy byl o něco rozvážnější něž ostatní a nad věcmi často dumal.

V mnoha jeho rozhovorech s Cadou zazněly tak krásné a dojemné věty, že jsem se u nich musela pozastavit (a některé si zapsat☺).

E.Lockhart si pro svůj příběh vybrala opravdu krásné prostředí. Ostrov, na kterém mohli být Lháři svými vlastními pány. Alespoň na pár týdnů měli pocit úplné svobody a neřešili nic než jen současnost.

Celý ostrov byl tak krásně vykreslen, že jsem naší čtveřici opravdu záviděla západy slunce na pláži a potápění v tyrkysovém moři.

Tohle bylo na příběhu matoucí asi nejvíce. Na jednu stranu tady bylo slunné léto, přátelství, láska a na druhé straně tu bylo něco co na celou rodinu házelo temný stín.

Když jsem se do Ostrova lhářů pouštěla neměla jsem vůbec představu o co asi v knize půjde. Anotace je velmi stručná a na recenze jsem se schválně nedívala, jelikož jsem chtěla být co nejvíce překvapená.

Už hned na začátku bylo jasně poznat, že příběh bude netradiční a mnohé pasáže budou mít větší hloubku než se zprvu může zdát. A právě takové knihy mám ráda. Přijde mi, že právě tou zvláštností a hloubkou se čtenáři vryjí do paměti a můžou být také střípkem, který pozmění jeho náhled na život a věci kolem něj.

Přečetla jsem knihu během jednoho dne a ještě dlouho po jejím dočtení jsem nad ní stále přemýšlela a snažila vyjasnit si, jak na mě vlastně zapůsobila. Až do konce knihy jsem vůbec nevěděla, jak tento příběh skončí, a i když jsem měla nějakou představu, musím přiznat, že jsem se velmi mýlila.

Nejvíce na mě asi zapůsobilo posledních 30 stran, které byly (určitě!) autorkou vytvořené speciálně pro emotivní čtenáře – alespoň na mě taky působily. Konec knihy jsem opravdu probrečela. Knížku tedy hodnotím hlavně z hlediska toho, jak na mě zapůsobila a jak moc se mi vryla do paměti - u takových knížek často prominete něco v ději. ;)

Ještě teď, když píšu recenzi mám plnou hlavu tohoto příběhu propleteného lží.

Ostrov lhářů je typ knížky, která na každého bude působit úplně jinak – někoho pohltí a někoho jiného bude možná nudit.

Je to velmi promyšleně napsaná kniha, kterou nestačí přečíst jednou.

Na poprvé vám jde pouze o rozuzlení, ale při dalším a dalším čtení si začnete všímat malých indicií, které pro nás autorka do příběhu zakomponovala, a které byste, bez poznání konce, neodhalili.

Nemůžu vám tedy teď říkat, že se vám všem bude určitě kniha líbit.

Jediné co vám můžu popravdě říct, je, že k tomu, abyste si o této knize udělali nějaký obrázek a závěr, vám recenze rozhodně nepomůže (jelikož, jak jste si všimli, toho nejde moc prozradit). Přečtěte si ho a bude jen na vás, ke které skupině se přikloníte. ☻

Ale nezapomeňte : „Jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!“

Hodnocení: 5 z 5