Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 389
Název v originále: Throne of Glass (1)
Série: Skleněný trůn (1)
Anotace: Celaene je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ovšem během výcviku se pokusí o útěk a je odsouzena k trestu smrti. Nemilosrdný král vládnoucí železnou rukou jí nabídne poslední šanci – stane se královským šampionem a nastoupí do hry o přežití.
Jestliže porazí dalších 23 šampionů, získá svobodu.
Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen se soupeři, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.
„Od osmi let ji
cvičili pro práci vražedkyně – ode dne, kdy ji Král vrahů našel polomrtvou na
břehu zamrzlé řeky a odvezl ji do své tvrze.“
Celaena Sardothien není
úplně běžnou hrdinkou, kterou by čtenář mohl v příběhu čekat. Podle popisu
jejích vlastností a dovedností, by se totiž mohlo zdát, že je to kluk → vyzná
se ve zbraních, troufla by si na kohokoliv, kdo se jí postaví do cesty a nebojí
se zabíjet. A k tomu všemu je všude známá jako nejlepší zabiják v celé
zemi.
Od ranného věku byla
vychovávána těmi nejlepšími učiteli, aby se jednoho dne mohla pomstít králi Adarlandu, kvůli kterému se stala
sirotkem s touhou po pomstě.

Jakožto vynikajícího
bojovníka by si ji s sebou vzal do království, kde by se utkala v soubojích
o místo královského bojovníka. A po
4 letech v této funkci by dostala vytouženou svobodu.
Jako první by Celaena nejraději
jeho nabídku s ledovým pohledem odmítla! (Nebude přeci sloužit svému
úhlavnímu nepříteli!) Ale touha po svobodě, a také vzpomínky na solné doly
Ebdovieru, nakonec přemůžou její hrdost a ona se rozhodne nabídku přijmout.
Nejprve se ale musí
vrátit do svého tělesného stavu, který měla předtím než nastoupila do solných
dolů, neboť v její cestě za svobodou jí bude stát 23 těch nejlepších vrahů
a zlodějů.
Překvapivě ale
zjišťuje, že ve skleněném království musí používat falešné jméno Lilith, aby se
nikdo, zatím, nedozvěděl, že to ona je proslulý zabiják v Adarlandu.Také
její komnaty působí dojmem, že je váženým hostem krále, ba dokonce společnicí
mladého prince Doriana. Její zdánlivě přepychové a svobodné žití na hradě, jí
poměrně narušuje věčně stojící stráž před jejími dveřmi a neustálý doprovod kapitána Westfalla , který je z této
úlohy nadšený podobně jako Celaena.
Co je ale pro Celaenu nejhorší,
je když započnou vyřazovací kola pro bojovníky a ona musí zapřít své pravé
jméno a snášet neustálé posměchy ze stran mužů. Záhy ale tento problém
nahradí něco mnohem závažnějšího, a to když se začnou nacházet znetvořená těla
účastníků a nikdo nemá ponětí, co se tu děje.

Na pátrání ale není
času nazbyt. Velký turnaj se blíží a nikdo z účastníků nemůže vědět, zda
on nebude další obětí neznámého vraha.
Na druhé straně světlým
bodem se pro ni stane princezna Nehemia,
se kterou se spřátelí, napříč tomu, že před ní nesmí být Celaena, ale Lilith. A
aniž by to plánovala, začíná jí být čím dál více příjemná přítomnost korunního prince Doriana.
Dokáže se Celaena probojovat
až ke svobodě? Kdo nebo co má na svědomí
mizení účastníků souboje? Přeroste náklonnost k princi Dorianovi v něco
víc? A je kapitán Westfall k Cealeně opravdu tak nepřátelský, jak se na
první pohled zdá?
Když jsem se pouštěla
do Skleněného trůnu, byla jsem upřímně zvědavá, jaký příběh to bude. V mnoha recenzích
jsem na tuto knihu četla jen samou chválu a já jsem si říkala, jestli tak
nadchne i mě. Musím přiznat, že mě malinko vylekala anotace. Příběh o dívce,
která je proslulým vrahem, to přeci jenom není běžná náplň knih, které čtu.
Jakmile jsem ale
otočila první stránkou, musela jsem pokračovat dál a dál. Moje obavy se vůbec
nenaplnily a já jsem byla mile překvapena.
Bála jsem se, že
knížka bude plná bojů a krve, ale spíše jsem si užila krásného prostředí
skleněného hradu než bojiště.
Také hlavní hrdinka mě
velmi překvapila. Na jedné straně to byla dívka schopná chladnokrevně zabít a
na druhé straně to byla citlivá duše, která milovala hraní na klavír a jejíž krása zamotala hlavu nejednomu muži. Není se tedy čemu
divit, že i samotný princ si ji oblíbil.
A u prince chvíli
zůstanu. U Doriana jsem od začátku čekala, že se ukáže nějaká jeho špatná vlastnost
nebo chybka, která by trošku „vyvážila“ jeho krásu a dobrosrdečnost a čtenář by
ho tak nepovažoval za (snad) dokonalého hrdinu a zároveň za syna takového otce. Čím více jsem se s ním ale v knize
seznamovala, tím víc jsem měla pocit, že se (naštěstí) nedočkám → jablko prostě padlo
hodně daleko od stromu! Další je tu kapitán
Westfall.
Když se objevil po boku Celaeny byl hned příběh o něco vtipnější,
jelikož ho naše hlavní hrdinka schválně vyváděla z míry. Od začátku knihy
mi přišel docela nevýrazný a tím, že se moc k ničemu nevyjadřoval, jsem si
na něho nemohla udělat názor.
V průběhu děje se to ale změnilo a on začal
ukazovat svůj charakter a ke konci jsem ho měla (doufám) přesně zaškatulkovaného.
Asi proto, že se v ději
více otevřel a ukázal svou povahu, jsem si oblíbila trochu více Doriana, ale
jak už to tak u sérií bývá, názory na hrdiny se mění, takže uvidím v dalším
díle.
Sarah J. Maas vytvořila
originální příběh, který čtenáře na každé stránce překvapí a nepustí ho, dokud
se nedostane až k jeho konci.
Díky krásnému
prostředí hradu jsme si čtení užila a kdybych nevěděla, že se jedná o příběh
zabijáka, rozhodně bych to chvílemi netipovala. (Ba naopak, v pár případech
mi příběh dokonce trochu připomínal atmosféru v Selekci)
Celkově mám z knihy
moc dobrý pocit a můžu ji jen doporučit. Já jsem rozhodně velmi ráda, že jsem si
ji mohla přečíst a nemůžu se dočkat, jak bude příběh Celaeny, Doriana a Westfalla
pokračovat. ☺
Moje hodnocení: 4 z 5
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz ☺
Skleněný trůn můžete zakoupit ZDE.
Knížku jsem četla hned, co vyšla, a i když se mi líbila a dala jsem jí taky čtyři hvězdičky, stejně mě tam pár věcí štvalo. Milostný trojúhelník mi přišel násilně vytvořený, protože zatímco u Chaola byl vidět ten vývoj od začátku (hned se dalo předpokládat, že se tam něco mezi nám a Celaenou objeví), u Doriana jsem byla docela v šoku, když se najednou zmínil o tom, že se mu Celaena líbí. A to neříkám proto, že bych snad fandila Chaolovi, právě naopak jsem si víc oblíbila Doriana, ale ten milostný trojúhelník mi prostě nesedl.
OdpovědětVymazatA co se týče té chladnokrevné vražednosti... nějak jsem ji v příběhu nepostřehla. Čekala jsem opravdu vražedkyni, která se ničeho nezalekne, a místo toho jsem dostala puberťačku, která víc řeší šaty a to, jak vypadá, což mě štvalo.
Ale jinak se mi knížka fakt líbila a těším se na další díly - zvlášť proto, že se tam prý má Celaena vzpamatovala a být víc chladná.
Ano, mám to úplně stejně jako ty. ;)
VymazatU YA literatury snad ani až moc krvavou řezbu čekat nemůžeš, kniha nebyla špatná, ale byla dost předvídatelná a hlavní hrdinka jedno velké zklamání.
OdpovědětVymazatJá vím, ale i tak jsem čekala, podle popisu, dost bojových scén apod. Uvidíme co bude v dalším díle. ;)
VymazatSkleněný trůn mě láká. Moc pěkná recenze. :)
OdpovědětVymazatDěkuji. :)
Vymazat