Autor: Sabrina Jeffries
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 360
Název v originále: Why we broke up
Série: Výtečníci z Halstead Hall (5)
Anotace:
Celii Sharpeové zbývají poslední dva měsíce, aby si našla manžela a splnila tak ultimátum své babičky.
Vybere si proto tři vhodné mladé muže, a aby se mezi nimi mohla rozhodnout, dá jejich minulost prověřit detektivovi Jacksonu Pinterovi.
Jeho vyšetřování uvede Celii do nebezpečí a přinese nový pohled na záhadnou smrt jejích rodičů. Jackson pak musí Celii zachránit nejen před ohrožením života, ale i před vybranými mladými ženichy, protože jediným mužem Celiina srdce se chce stát on sám!
Lady Celia seocitla ve velmi nepříjemné situaci. Kvůli babiččinému
dědictví má nyní dva měsíce na to, aby si našla manžela, jinak se s ním může
ona i zbytek rodiny rozloučit.
Jelikož je to je ale chytrá dáma, má plán. Vyhlídne si tři
bohaté muže a po zasnoubení s jedním z nich bude chtít svou babičku přesvědčit,
že se může kdykoliv vdát, takže už není na co čekat.
Aby se ale nedostala do společnosti špatných mužů nechá si
je všechny prověřit. Najme si detektiva z Bow Street, Jacksona Pantera,
který pro jejich rodinu pracuje již v jiné záležitosti.
Společně tak chodí od jednoho nápadníka ke druhému, zjišťují
o něm všechny informace, aby si Celia mohla vybrat toho „nejlepšího“. Bohužel ať
je sebe bohatší, její city se nijak nerozvíjí.
Nejde se prostě jen tak do někoho na povel zamilovat.
Po určitém čase začne Celia zjišťovat, že jediný muž, který
je s ní v blízkém kontaktu, a který
v ní nevyvolává nepříjemné pocity, ba naopak, je právě najatý
detektiv.
A komplikace jsou na světě.
„Potřebuju, abyste prověřil mé ctitele“
Historické romány patří mezí mé oblíbené, a tak jsem této
knize jednoduše nemohla odolat.
Sabrina Jeffries vytvořila velmi pěkný a autentický příběh,
který bylo radost číst.
Lady Celia byla velmi statečná hrdinka, která měla na druhou
stranu velmi prořízlou pusu, čímž celému příběhu dodala sarkasmus a čtenář si
ho tak mohl ještě více užít.
I tady se potvrdilo pravidlo : co se škádlívá, to se rádo
mívá, a my jsme tak mohli sledovat, jak se z hašteření mezi hlavními
hrdiny postupně stávalo něco hezčího a důvěrnějšího, aniž by o tom oni sami už
věděli.Díky dobrým zápletkám a napětí, které jsme chvílemi v příběhu
pocítili, se příběh četl dobře a kapitoly tak utíkaly jedna za druhou.
Dáma nikdy neprohrává je moc velmi pěkně napsaná kniha,
kterou ocení každý čtenář historických románu, či jen románu s podobnou tématikou.
Já jsem byla moc ráda, že jsem měl možnost si tento
román přečíst a vřele ho doporučuji.☺
Žádné komentáře:
Okomentovat